Co tu vlastně dělám?
8. 11. 2008
Proč nejsem na škole, ke které nemusím dojíždět, kterou mám hned za rohem? Jakto, že nejsem na místě, kde bylo učení pouhou hrou? Odpověď je prostá : zvolil jsem si to tak. Rozhodl jsem se, že ač se tam téměř nemusím učit, si vybrat školu jinou, školu , která mi zajistí lepší budoucnost, školu, která je jedna z nejprestižnějších v celé Ostravě – Matiční gymnázium.
¨ Je ovšem pravdou, že ačkoliv sem chodím celkem rád a zvykl jsem si tu, ne vše mi tu úplně vyhovuje. Rozhodně by to chtělo ručníky na toaletách častěji než jednou za měsíc; učebnice, které se nerozpadají věkem; teplou vodu ve třídním vodovodu a mnoho dalších drobností. Chápu však, že vedení nemůže investovat peníze do všeho, jelikož peněz se ve školství opravdu mnoho nedostává. Navzdory této skutečnosti se vedení (a studentskému senátu) podařilo dosáhnout spousty skvělých věcí. Pánské šatny už konečně neplesniví; dozvím se kolik je hodin, i když nemám hodinky; koupím si kapučíno v automatu a nemusím se stydět za příšernou podlahu před jídelnou. Také spousta jiných věcí je tu mnohem lepší nežli na základní škole ( pochopitelně, že je zde vyšší kvalita vzdělání a lepší pedagogové, ale to je každému jasné) : Je tu školní bufet s bohatou nabídkou, skřínky na oděv a různé školní pomůcky ( tzn. žádné klecové šatny, ve kterých se pořád něco ztrácelo), několik počítačových učeben, ale také množství „odpočívadel“ po celé škole.
Nebýt tohoto gymnázia, neměl bych spoustu krásných zážitků, které si budu ještě dlouho pamatovat a konečně tu nejsem komandován všemožnými učitelkami a vychovatelkami, že jsem nesnědl oběd, že jsem šel do jiného patra než mám třídu atd. Nuže, doufám, že tato škola zažije ještě mnoho úspěchů a určitě bych ji už nechtěl měnit.
Autor: Martin Hudec